Horní Týnec

Horní Týnec je malá vesnice, část obce Třebušín v okrese Litoměřice. Nachází se asi 2,5 km na východ od Třebušína. V roce 2009 zde bylo evidováno 36 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 36 obyvatel.
Horní Týnec je také název katastrálního území o rozloze 2,63 km2

Příběh hornotýnecké rychty

 Přibližně uprostřed táhlé zatáčky, kolem níž se rozkládá nevelká zemědělská osada Horní Týnec (před rokem 1945 Ober Tenzel), každý projíždějící řidič zaznamená ojedinělou, jakkoli dnes značně sešlou, patrovou stavbu bývalé rychty. Objekt zaujme nejen svým vpravdě monumentálním umístěním, jakoby přímo vyrůstal ze skalního podloží, ale především ojedinělou reliéfní výzdobou.

Při bližším pohledu se z poněkud ošklivého káčátka vyloupne velmi kvalitní reprezentant pozdně klasicistní architektury Českého středohoří, který si v ničem nezadá se svými městskými vzory. Dnes již poněkud omšelá a namnoze oprýskaná štuková výzdoba východní a jižní štítové fasády vypovídá o velkorysém záměru stavebníka, který se soudě dle vročení „1831“ v pískovcovém ostění vchodu do objektu na počátku 30. let 19. století rozhodl významně přestavět velmi pravděpodobně již existující budovu (stavení nese číslo popisné 1 i se objevuje jako budova většinově zděná v tzv. císařském povinném otisku stabilního katastru) a vtisknul jí dnešní mimořádný ráz a půvab.

K rychtě kdys patřilo sousední obytné stavení a k němu přiléhající kovárna. Areál rychty, otevřený do nevelkého svažitého dvora, kterému dominuje vzrostlá lípa, tak sloužil hned několika tradičním účelům, jejichž symboly spolu s iniciály stavebníka a majitele „J K“ byly ještě nedávno k vidění uprostřed velkého štukového věnce ve střední části štítu budovy. Jde o symboly řemesla kovářského – kladivo, kleště, podkova, a činnosti hospodské – máz, sklenice a láhev. S hospodským provozem souvisí i samotná dispozice objektu umožňující vstup do bývalého výčepu přímo z návsi prostřednictvím kamenné podesty v čele budovy. Obecnější zaměření oblasti Horního a Dolního Týnce, totiž od počátku 19. století bouřlivě se rozvíjející chmelařství, se promítá do samotného vrcholu štítu, kde najdeme menší věnec s chmelovou šiškou. Samotné toto dostaveníčko hned několika symbolů různorodé lidské činnosti (chmelařství, kovářství, hospodská činnost) na fasádě jedné budovy je v rámci Českého středohoří zcela výjimečné, ne-li naprosto ojedinělé.

Zcela svébytnou kapitolou je dnes sotva znatelná původně však pestrá barevnost fasády. Jakkoli by se rychle projíždějícím návštěvníkům mohlo zdá, že rychta byla opatřena jednolitým okrovým až nažloutlým nátěrem, opak je pravdou a zdání naše smysly úspěšně klame. Barevnost prošla hned několika změnami odhalenými nedávným průzkumem a velmi svobodně si pohrávala se střídáním nažloutlého okru, hráškově zelené, blankytně modré a v detailu pravděpodobně i bílé. Většina změn se týkala zbarvení jednotlivých reliéfních prvků; říms, okenních šambrán a výplně nadokenních oblouků, štukových detailů štítu či bosování přízemního patra. Jisto jistě nejvýraznější bylo nejstarší doložitelné provedení realizované v rámci vlastní přestavby z počátku 30. let 19. stol., které náležitě zvýraznilo jednotlivé prvky reliéfní výzdoby. Od spíš teple pojatého podkladu rovných ploch se doslova odrážely chladivě modré římsy, konzolky, věnce, symboly jednotlivých řemesel, vějíře v nadokenních obloucích, šambrány oken i ostění vchodu do objektu. Až v pozdějších letech přistoupil vlastník rychty k jistému zklidnění barevnosti přetřením většiny fasády včetně původně modrých prvků žlutavým okrem. Zvýraznění, tentokrát sytou hráškově zelenou barvou, se omezilo pouze na konzolky hlavní římsy a nadokenní vějíře v přízemí.

Bývalá rychta č. p. 1 v Horním Týnci se svou kvalitou očividně řadí mezi přední reprezentanty zděné architektury Českého středohoří. Na rozdíl od mnoha zděných staveb zdejšího regionu, u kterých z nedostatku finančních prostředků docházelo poměrně často až k několika desetiletému zpoždění při dokončování fasád, kdy se nezřídka uplatňovaly průmyslově vyráběné a na omítku následně nalepované terakotové prvky, které nejednu stavbu až přehnaně přezdobovaly, byl v případě hornotýnecké rychty celý objekt přestavěn naráz a zůstal tak slohově střízlivý a čistý. V některém z našich pokračování se blíže podíváme na historii objektu rychty i jejího bezprostředního okolí. 

HT1HT2

 

František Ledvinka, Tomáš Brabec