Obsah

Kalich a husité

Na místě původní tvrze si po jejím dobití v roce 1421 nechal Jan Žižka z Trocnova postavit hrad, který pojmenoval Kalich a podle kterého si také dal další přízvisko.
Vstup do hradu byl chráněn dvěmi branami a okrouhlou veží, která spolu s hradbou kryla přístup do hradu proti mírnějšímu svahu.
Se stavbou hradu se začalo kolem roku 1421. Ta probíhala ve spěchu, protože husité museli čelit útokům ze Saska a nepřátelským akcím Zikmunda z Vartemberka. Zdejší posádce velel pravděpodobně Žižkův bratr Jaroslav.
Po smrti Jana Žižky v roce 1924 zůstal Kalich v držení husitů. Změnu nepřinesla ani prohraná bitva u Lipan. Hrad Kalich měl být podobně jako hrad Falkenberk na rozkaz císaře Zikmunda rozbořen, aby se nestal sídlem loupežníků. Nestalo se tak a koncem XV. století vystřídalo hrad několik majitelů, mimo jiných Vilém z Ilburka. Zprávy o hradu zmizely v XVI. století v souvislosti se ztrátou významu jeho další existence.


 

Jan Žižka z Kalicha

Na troskách Kalicha nelze se ubrániti rozjímání. Rozjímání o velikém válečníku, který proslavil české jméno daleko za hranicemi a stal se naším národním bohatýrem.
Na mysli nám vyvstává obraz jednookého hrdiny, který si mohl vsaditi na hlavu královskou korunu, který mohl vládnouti nesčetnými hrady, vesnicemi a městy - ale spokojil se touto sivou kupou na českém pomezí, k níž nepatřily ani dvory ani vesnice, která byla právě jen skalou a kamením složeným ve zdi a hradby.
A právě proto je nám Kalich tolik památný! Připomíná nám, že jej stavěl muž, který se v chudobě narodil a v chudobě zemřel, který nebažil po jmění ani po vládě a slávě. Jedinou jeho snahou bylo obhájiti právo a čest národa, pokořovaného a tupeného cizinci.
Když nepřátelé kalicha vtrhli do Čech, aby vyhubili "národ kacířů", vzplanulo Žižkovo srdce velikým, spravedlivým hněvem. Jihočeský zeman, prošlý tuhou školou života, postavil se celou svou bytostí v služby národa, obětoval mu své síly, své zdraví, svůj život, sílen jsa příkladem mistra Jana Husi, svaté paměti.
Kalich, jejž přijal roku 1420 do znaku, nebyl jen projevem náboženského zanícení a znamením, že se přiklonil k myšlence přijímati "podobojí". Byl především výrazem Žižkova přesvědčení, že nemá býti mezi lidmi a nespravedlivých rozdílů společenských, nýbrž že pijíce z jednoho kalicha cítiti se mají mezi sebou sestrami a bratry. Sám spokojuje se titulem "bratr", který jest mu ze všech nejdražší a nejvzácnější.
Tím, že se bil za čest a slávu kalicha, bojoval Žižka zároveň za demokracii, za lidovládu, za svobodu přesvědčení, za jednotu a blaho národa - za vše to, čemu se teprve nyní po staletích můžeme těšiti.
Čím byl kalich Žižkovi, zůstane nám i všem těm, kdož někdy po nás přijdou: odznakem české síly a statečnosti, symbolem lásky k pravdě a zárukou, že vždy, kdykoliv bude vlast v nebezpečí, rozhoří se česká srdce nadšením pro svaté věci národa!

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků 2.9.2002


 

Poklad pod Čertovým kamenem

Na temeni Kalicha spočívá veliký znělcový balvan, o němž lid bájí, že jej tam přinesl čert. Pod balvanem je prý skrýše, v níž je uložen veliký poklad. Čas od času přiletí sem čert, odvalí balvan, vyjme ze skrýše pokladnici a usednuv na balvan počne si peníze počítati.
Komu by se podařilo v tuto chvíli čerta překvapiti, zmocnil by se lehce jeho pokladu. Čert však prchne jen před tím člověkem, který vyběhne od paty hory vzhůru k balvanu jediným dechem.
Balvanem pohnouti možno je toliko jednou v roce - na Květnou neděli, když čte kněz pašije v třebušínském kostele u oltáře. Musí to býti člověk bez hříchů, neboť jenom nevinnému se balvan nadlehčí a pohne se s místa.
Poněvadž se dosud nenašel nikdo, kdo by neměl hříchů, a nikdo jedním dechem vzhůru nevyběhl, odpočívá poklad stále ještě pod Čertovým kamenem a čert se oň nijak nestrachuje.

Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků 2.9.2002