Město Ústí nad Labem

Deváté největší město České republiky, Ústí nad Labem, jehož historie sahá až do poloviny 11. století, leží nedaleko německých hranic, asi 100 km severně od prahy, v překrásném údolí řeky Labe, která zde protéká Českým středohořím. Na sever od města se nacházejí krušné hory a Labské pískovce s turisticky vy-hledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Jeho historický vývoj je úzce spjat jak s významnou říční cestou, tak i s členitostí krásného okolí. Turistického návštěvníka může v první řadě zaujmout nakloněná kostelní věž. Vychýlení v její špici představuje téměř dva metry.
Se svými téměř 100 000 obyvateli plní dnes toto průmyslové centrum úlohu současného administrativního střediska regionální správy Severních Čech. V současné době je sídlem správního magistrátu a obvodních úřadů, dále okresního i dalších úřadů (pozemkového, živnostenského, finančního) jako prvé instance státní správy.

Zajímavosti

Větruše
Jdeme z Mírového ( nebo i z Lidického) náměstí kolem autobusového nádraží k železničnímu viaduktu, kde si prohlédneme záznamy o stavu vody za největších labských povodní.Dne 30. března 1845 vystoupila na 9,11 m nad normál a 11. července 1954 na 7,64 m. Ale i při jiných záplavách během několika století rozlila se voda až do ulic města, jak je zaznamenáno na tomto měřidle.Projdeme průchodem pod tratí na Teplice a po mostě přes černou Bílinu a octneme se v trojúhelníku železničních viaduktů.Ještě přejdeme trmickou silnici a již stoupáme po serpentinové cestě zvané Soudní.Tudy vodili trestance, aby nahoře byl vykonán trest, na němž se usnesl městský soud / měl i právo hrdelní). Tak r. 1680 po této cestě odváděli z ústecké věznice k šibenicím na Soudním vrchu čtyři vůdce potlačeného selského povstání ( z panství Krásný Les, Všebořice a Krásné Březno).
Nad železniční tratí z nádraží západního na východní se zdvihá stráň, zabezpečená kamenným zdivem v roce 1900, když železniční správa zjistila, že se svah pomalu sesouvá. Je z čedičového tufu, který se drobí a po deštích se celá stráň posunovala. Při zajišťovacích pracích vykopali dlouhé štoly a narazily i na hnědé uhlí z doby oligocenní v tenkých vrstvách a špatné jakosti. Vystoupíme až k restauraci postavené ve švýcarském stylu na přelomu století. Její věž je výraznou dominantou celkového pohledu na Ústí.
Shlédneme odtud velikou část labského údolí oběma směry, hrad Střekov a "jezero" nad zdymadly, Ústeckou bránu pod městem a za ní Svádov a Kozí vrch, přímo na východ amfiteatrálně položený Střekov, nad ním malwbnou skupinu hor s Vysokým Ostrým, dále vlevo Sokolí hřeben, Bukovou,Dobětickou výšinu s Erbenovou vyhlídkou, Holoměř, Střížovickou horu a za námi hradbu Krušných hor s nakléřovickým kostelíkem na hřebenu.

Hrad Střekov
Upravená hradní zřícenina tvoří výraznou dominantu na jihu města nad pravým břehem Labe na 100 m vysoké znělcové skále. Hrad byl založen k ochraně obchodní cesty v roce 1318. Romantický vzhled hradní zříceniny přitahoval řadu významných osobností (např. malíř Adrian Ludwig Richter, Ernst Gustav Doerel, skladatel Richard Wagner, básník Karel Hynek Mácha). V letech 1923 – 1936 byla pod hradem, na řece Labi, postavena Masarykova zdymadla s plavební komorou a elektrárnou.
Do hradního paláce je umístěna expozice historie hradu a blízkého regionu. Z terasy od restaurace je překrásný výhled na město a do labského údolí. Po roce 1989 se hrad vrátil do vlastnictví Lobkowiczů.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Dominantou je oltář se skleněnou nohou, který reprezentuje umění 20. století.

Kostel sv. Vojtěcha
Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice.

Městské divadlo
Městské divadlo bylo postaveno v letech 1908-1909, podle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa v novobarokním stylu, s kapacitou 878 návštěvníků. Slavnostního otevření se dočkalo 21. září 1909. Interiér krášlí alegorická nástropní freska Eduarda Veitha s alegoriemi Podnikání, Pilnosti, Obchodu, Dopravy a Prů-myslu, které jako novodobé múzy provázejí Apollóna. Nebývalý rozkvět zažilo divadlo v letech 1920-1929 a 1933-1941, kdy pod vedením Rakušana Alfréda Hutiga dosáhlo překvapivě vysoké umělecké úrovně a pěvci evropského formátu si v Ústí nad Labem doslova podávali dveře. Nacistická okupace v roce 1938 znamenala konec českého divadelního života. Na podzim roku 1944 byla z existen-čních důvodů činnost divadla zastavena. V květnu 1945 bylo divadlo nazváno „Slovanské divadlo Beneše a Stalina“, o měsíc později bylo toto absurdní pojmenování změněno na „Městské divadlo v Ústí nad Labem“. První poválečné představení se uskutečnilo 30. června 1945 uvedením Prodané nevěsty a násled-ně ústecké divadlo dosahovalo mnoha mezinárodních úspěchů, zejména v letech l962 – 1974, kdy jej vedl František Vajnar. Vedle opery zde již od roku 1946 působí i baletní soubor. V letech 1987 – 1993 byla budova nákladně rekonstruována, divadlo vybaveno nejmodernější scénickou technikou a vedle historické budovy byla postavena nová správní budova. Současným repertoárem je opera, opereta a balet.

Kostel apoštola Pavla (Červený kostel)
Novorománský kostel postavili ústečtí protestanti, vysvěcen byl r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou, užitím betonových prefabrikátů na klenbu lodi a stylově jednotným vnitřním vybavením. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera.

Historie

Historie osídlení sahá až do doby před více než 20 000 lety - již tehdy žili v údolí řeky Bíliny na Ústecku lidé. Dokládají nám to archeologické nálezy z okolí Stadic nedaleko Ústí nad Labem. Zde bylo v roce 1987 na svahu vrchu Rovného nad řekou Bílinou objeveno místo, kde žili lovci mamutů. Údolí řek Bíliny a Labe bylo pro své příhodné životní podmínky osídleno od poslední doby ledové řadou různých prehistorických kultur a národů. Přibližně v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu se v severozápadních Čechách usadili Slované.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1057. V zakládacím aktu kapituly litoměřické je písemná zmínka o osadě Ustie, ve kterém je celnice. Výhodná poloha umožňující kontrolu důležité křižovatky obchodních cest zvyšovala význam tohoto místa, až se stává obec centrem celé oblasti.
Král Václav I. povýšil osadu na královské město mezi lety 1233 - 1249 a nechal město obestavět hradbami. Zakládací listina se do dnešní doby nedochovala, shořela zřejmě při požáru městav roce 1325. Existuje však listina z roku 1249, v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Za krále Jana Lucemburského byl založen na pravém břehu hrad Střekov, který převzal funkci strážního hradu.
Rozvoj a život královského města přerušily husitské války. I když nedaleko Ústí nad Labem si proslulý husitský vojevůdce Jan Žižka vybudoval svůj hrad Kalich, tak město Ústí nad Labem zůstalo věrné císaři a českému králi Zikmundovi. V roce 1426 husité dobyli město a zcela ho vyplenili. Město zůstalo pusté po několik let. Od konce třicátých let 15. století se začalo Ústecko pomalu obnovovat z ran husitských válek.
K výraznějšímu rozvoji došlo za panování Jagellonců na přelomu 15. a 16. století. Rozvoj města je spojen s úspěšným rozvojem celých severo-západních Čech jako oblasti dolování a zpracování stříbra a cínu.
V 16. století a počátkem 17. století se na Ústecku rozvíjela renesanční kultura. Prolínal se zde katolicismus a protestantismus, který přinesl své plody v typickém stylu zvaném saská renesance.
Do života Ústecka zasáhla drastickým způsobem třicetiletá válka. Několikeré pustošení Ústecka procházejícími armádami vyhnalo řadu obyvatel z domovů. Hodně jich hledalo azyl v nedalekém Sasku.
Ani 18. století nebylo bohužel obdobím klidu a míru. Právě Ústeckem procházela řada armád během válek, které vedla císařovna Marie Terezie nebo její syn císař Josef II. Několikrát na Ústecku pobýval i jeden z největších nepřátel Marie Terezie - pruský král Fridrich Veliký.
Přelom 18. a 19. století byl nejen věkem osvícenství a nastupující průmyslové revoluce, ale i věkem romantismu. Pro Ústecko tuto dobu symbolizuje například pobyt slavného německého spisovatele Johana Wolfganga Goetha, který Ústí navštívil v roce 1812. V roce 1813 se u Chlumce odehrála jedna z významných bitev napoleonských válek - bitva mezi francouzským armádním sborem a spojeneckými vojsky Rakouska, Ruska a Pruska. Ve dnech 29. a 30. srpna 1813 zde uvedené armády ztratily více než 20 000 vojáků. V bitvě zvítězili spojenci, kteří tak mohli soustředit své síly k rozhodujícímu střetnutí u Lipska, kde vojenská sláva francouzského císaře Napoleona I. utrpěla zdrcující porážku.
Značný rozvoj města nastává po roce 1948, kdy dochází k uvolnění politického a komunálního života a k rozvoji průmyslu. V Ústí nad Labem je toto období spojeno především se stavbou železnice, založením Spolku pro chemickou a hutní výrobu (1856), který si od té doby držel trvale pozici nejvýznamnějšího ústeckého podniku. Mimo jiné vedl tento rozmach k výraznému nárůstu počtu obyvatel (v průběhu třiceti let od roku 1860 více jak dvojnásobek). Začíná se rozvíjet i doprava říční, první parník Bohemie vyplouvá z Ústí již v roce 1841.
První světová válka přinesla městu strádání, její konec pak znamenal přičlenění města i celého kraje k nově vzniklé Československé republice. V meziválečném období rozvoj města a průmyslu gradoval, současně se rozvíjel i kulturní a společenský život města.
V roce 1938 bylo město na základě tzv. Mnichovské dohody zabráno německými vojsky a přičleněno k říši, což mělo v tu dobu podporu naprosté většiny obyvatel. V roce 1945 město těžce poškodily nálety spojeneckých armád.
Po druhé světové válce bylo na základě tzv. Benešových dekretů vysídleno prakticky veškeré německé obyvatelstvo a oblast byla osídlena novými obyvateli. Totalitní komunistická vláda znamenala sice rozvoj průmyslu, ale také necitlivé asanace historického jádra a soustavnou devastaci životního prostředí. Tyto škody se daří napravovat až od pádu komunistického režimu v roce 1989.
V současnosti je město rušnou dopravní křižovatkou a znovu se rozvíjejícím moderním průmyslovým městem, které těží opět, jako již několikrát v historii ze své výjimečné polohy na hranici dvou významných evropských zemí - České republiky a Německa.

Město Úštěk

Město Úštěk se rozkládá uprostřed romantické krajiny severních Čech mezi Litoměřicemi a Českou Lípou. Celé jeho okolí včetně řady stavitelských a historických pamětihodností s krásnou, dosud téměř nedotčenou přírodou, je častým cílem odpočinku a rekreace mnoha návštěvníků a turistů. Krajina kolem Úštěku je kopcovitá, s četnými lesy, kde je řada cyklostezek a rybníky, z nichž největší je Chmelař se 67 ha. Úštěk leží zhruba 70 km severozápadně od Prahy a je znamenitým východiskem pro poznávání turistických míst severních Čech. V nejbližším okolí lze navštívit státní zámky Libochovice, Ploskovice, Velké Březno, Zákupy, Benešov nad Ploučnicí a hrady Helfenburk, Klapý, Sloup, Bezděz či Kokořín. V dosahu jsou i významná města: Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa, Litoměřice, Roudnice nad Labem a Mělník. Město leží na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí Kokořínsko a České středohoří.
Péčí o památky je v poslední době věnována mimořádná pozornost. Středověké domy kolem náměstí získávají postupně nový kabát, oprav se dočkaly i významné sakrální stavby, např.: chrám sv. Petra a Pavla nebo židovská synagoga. Prostředí městské památkové rezervace je velkolepou kulisou každoročních trhů - jarmarků, které probíhají v historickém duchu a jsou velkým lákadlem pro řadu návštěvníků. Setkává se zde mnoho významných osobností zejména z oblasti kultury. Město pravidelně přitahuje filmaře, kteří se alespoň část zdejší atmosféry snaží přenést do svých děl tak, jako to v poslední době učinili tvůrci oscarového filmu Kolja nebo písničkového retro-filmu Rebelové. Toto všechno předurčuje Úštěk k tomu, aby se stal centrem turistického ruchu pro širokou oblast. V okolních vesnicích si řada obyvatel měst uzpůsobila volné objekty k rodinné rekreaci. Někteří místní občané nabízejí ubytování v soukromí, v provozu je hotel Racek a areál kempu u rybníka Chmelař.

Město Litoměřice

Litoměřická oblast charaktersitická nížinami podél řek a dominantami sopečných vrcholků je bohataá na rozmanité přírodní typy. Kraj si díky své úrodnosti získal již od 17. století název Zahrada Čech. Pestrý soubor přírodních a kulturních památek s rozvinutou sítí turistických tras činí z Litoměřicka vyhledávaná cíl pro návštěvníky tohoto koutu Čech.
Zde, na soutoku řek Labe a Ohře, va malebné oblasti Českého středohoří leží jedno z nejstarších a nejkrásnějších českých měst, královské město Litoměřice, kde v současné době žije necelých 26 000 obyvatel.

Zajímavosti

Litoměřické památky - slávu královských Litoměřic Vám jako němí svědkové připomenou gotické, renesanční i barokní stavby, chráněné v městské památkové rezervaci, vyhlášené roku 1978. Z 256 objektů je jich 104 zapsáno na státním seznamu nemovitých kulturních památek a téměř všechny je naleznete v historickém městském jádru, které je ohraničené z velké části dochovaným gotickým opevněním. Domy okolo náměstí, historická sklepení, mnohé kostely, muzeum, několik galerií a mnoho dalších zajímavostí, to vše čeká na váš zájem a vaši návštěvu. Pokud již budete znaveni, projděte na hradební parkány, kde klid a výhled na staré Litoměřice s Dómským pahorkem či na panorama Českého středohoří s Hazmburkem a památnou horou Říp vám zjeví proč tento kraj tolik miloval český romantický básník Karel Hynek Mácha.

Litoměřické muzeum
Budova muzea je nejdůležitější stavební památkou ve městě. Jejím základem je budova gotické radnice, doložená už v roce 1397. Při velkém požáru v roce 1537 byl dům velmi vážně poškozen. Měšťané se však nespokojili s pouhou opravou a pustili se do odvážné přestavby. Tehdy vznikla dnešní podoba budovy, první renesanční měšťanské stavby v severních Čechách. Dokončení celé stavby připomíná letopočet 1539 na severním pilíři, zdobeném městským znakem a medailony s bustami měšťanů. Dnes si zde můžete prohlédnout expozici, přibližující historii Litoměřicka od pravěku až po dobu národního obrození a nastupující průmyslové revoluce.
Jen několik kroků nás při odchodu z muzea dělí od domu „U kalicha", kde sídlí městské informační centrum. Zde můžete získat mapy a brožury, které vám usnadní orientaci ve městě a jeho okolí. Pak už pro vás bude hračkou najít Muzeum a galerii litoměřické diecéze, sídlící v budově původně gotického domu č. 24 na Mírovém náměstí.

Muzeum a galerie litoměřické diecéze
Muzeum představuje zdejší biskupské sbírky. Můžete zde zhlédnout umělecká díla z 12. až 17. století. Mezi jinými i Madonu v Uzavřené zahradě od Mistra Tiburtinské Sibylly, sv. Antonína poustevníka od Lucase Cranacha st., díla K. Škréty, A. Kerna, J. Steena, J. Wilemsze de Wet, obrazy vlámského malíře z okruhu P. P. Rubense ze 17. století, a další.

Galerie výtvarného umění
O několik desítek metrů dál, v Michalské ulici, nalezneme Galerii výtvarného umění. Těžištěm sbírky je staré umění Litoměřicka a severozápadních Čech. Expozice začíná souborem gotického umění 14. až počátku 16. století, a to deskovými malbami a polychromovanými plastikami. Vrcholem sbírky gotického umění je soubor renesančních deskových maleb od Mistra litoměřického oltáře. Následuje dílo sochaře jihoněmeckého původu a školení Ulricha Creuze, který po roce 1515 zanechal v severozápadních Čechách četné stopy svého uměleckého působení. Ve výstavních prostorách můžeme také obdivovat díla známého monogramisty Mistra I. W., od něhož je zde k vidění několik deskových obrazů. Umění baroka působí ucelenějším dojmem a zahrnuje díla takových umělců, jakými byli například M. B. Braun, P. Brandl, J. Kupecký ad. Tato expozice volně přechází do sbírky umění 19. století, představující např. díla od A. Machka, A. Piepenhagena, J. Navrátila, A. Kosárka, J. Mařáka nebo impresionistů A. Chittusiho, A. Slavíčka, J. Preislera, J. Štursy. Expozici uzavírají příležitostně zpřístupňované sbírky 20. století. Kromě této stálé expozice pořádá galerie krátkodobé výstavy převážně z tvorby současných českých umělců.
V zadním traktu domu č. 24 zpřístupnila Galerie výtvarného umění v Litoměřicích unikátní sbírku naivního umění Čech a Moravy, která mapuje tvorbu našich nejznámějších insitních umělců. Výstava je instalována v zajímavém domě, který měl původně sloužit jako hospodářské stavení, a je milým protipólem dokonalosti a profesionality starých mistrů, jejichž díla můžeme vidět ve stálé expozici Galerie výtvarného umění.

Kostel Zvěstování Panny Marie
V roce 1992 přivítaly Litoměřice naše i zahraniční umělce na mezinárodním výtvarném sympoziu, původně zařazeném do projektu UNESCO „Barokní svět“. Důvodem této pohostinnosti byla skutečnost, že se ve městě nachází bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie, jedno z vrcholných architektonických děl známého barokního stavitele Oktaviána Broggia. Právě rok 1992 byl rokem 250. výročí úmrtí tohoto architekta, který se výrazně zapsal do regionu Litoměřicka jak církevními, tak světskými stavbami. Podotkněme, že kostel Zvěstování Panny Marie byl zdevastovaný a po dlouhá léta sloužil i jako skladiště. Pro současné umělce ideální prostor. Až na malé výjimky byla většina děl vytvořena přímo pro konkrétní vybrané místo v kostele. Vznikl tak dialog současného umění s barokním prostorem, jehož cílem bylo oživení zájmu o barokní epochu jako o celoevropské kulturní a duchovní dědictví. Výstava potěší milovníky starého i současného výtvarného úmění.
S hlavou plnou dojmů můžeme z náměstí projít některým průchodem na hradební parkány. Je zde téměř božský klid a naskýtají se tu krásné pohledy na „staré“ Litoměřice či Dómský pahorek, jemuž vévodí katedrála sv. Štěpána. Trojlodn’chrám byl původně románská bazilika, později gotický kostel. Současná barokní podoba je z období 1663 - 1670. Vysoká zvonice byla dostavěna v roce 1889. V katedrále jsou obrazy od Karla Škréty a Lucase Cranacha.