Litoměřické středohoří

Vedle Milešovského patří Litoměřické středohoří k nejatraktivnějším oblastem celého pohoří. Celkově je kompaktnější a má řadu rozhledových bodů prvního řádu (Varhošť 639 m s rozhlednou, Sedlo 726 m, Radobýl 399 m a Kalvárie 239 m nad hluboce zaříznutým ,údolím Labe, Hradiště 545 m, Trojhora 454 m, Vysoký Ostrý 587 m aj.).Romantický ráz krajině dodávají hluboké rokle labských přítoků (Průčelská rokle, Vlčí rokle, Rytina rokle, Tlučeňské údolí) a zříceniny hradů (Střekov, Kamýk, Kalich, Panna). K návštěvě vybízejí zámky ve Velkém Březně a Ploskovicích, k architektonickým skvostům patří města Litoměřice a Úštěk. Území protkává hustá síť turisticky značených cest.
Dopravně je tato oblast výborně dostupná vzhledem ke své poloze mezi okresními městy Litoměřice a Ústí n. L. i díky své poměrně malé ploše. Vlastní pohoří zpřístupňují malebné okresní silničky, okraje spojují silnice I. třídy Litoměřice- Úštěk (č. 15) a pravobřežní labská do Ústí n. L. a Děčína. Souběžně s nimi vedou i žel. tratě 086 a O72, zatímco železnice Úštěk- Lovečkovice-Velké Březno byla zrušena (zachován traťový úsek V. Březno- Zubrnice pro muzejní provoz).

Od Kamýku přes Hradiště do Skalice

Sv. Jan nad Kamýkem ( M 51) - Hlinná 2 km ( Z 55) - Hradiště 3 km ( + 125 m) - Skalice 5 km (- 215 m, Č 40, Z 47).
Malebná cesta střídavě lesy a loukami s výhledy, vštšinou pohodlná, pouze na Hradiště prudčeji stoupá.
Značka začíná pod kaplí sv. Jana ( 420 m ) na úpatí vrchu Plešivce ( 509 m ), 1 km nad Kamýkem, na lesním rozcestí s M 51 ( vedoucí od zříceniny hradu Kamýk). Jde vpravo lesem, přetne širokou lesní cestu a pokračuje lesem a loučkou stále v přímém směru, teprve při klesání se začne mírně stáčet vpravo, přetne silnici ( vedoucí do Tlučeňského údolí a k Sebuzínu) a mírně stoupá místní silničkou kolem osamělého domku k další silničce a po ní vlevo do Hlinné ( spolu se Z 55) k zastávce ČSAD. Zde odbočí ostře vpravo za domky k okraji pole a vlevo vzhůru kolem něj a tří telegr. sloupů. Dále se sice nabízí přímý výstup vyšlapanou luční pěšinkou, avšak ukázněný turista bude i nadále sledovat značku, která se k vrcholu Hradiště blíží oklikami - nejprve obloukem vpravo a potom dlouhými serpentinami.
Vzhůru k borovému hájku na vrcholu Hradiště (545 m )- chráněné území,výhled: zprava Milešovka,Lovoš ( odtud jednovrcholový), Hazmburk, před vámi Litoměřice s Radobýlem a těsně pod vámi výrazný suk Kamýk.
Sestup východním svahem absolvujete po klikaté lesní pěšině k hřišti u zotavovny Mentaurov, půjdete asi 30 m vpravo po silnici ( Lbín - Litoměřice) a odbočíte vlevo značně zarostlou lesní cestou dolů na louku, vlevo po jejím obvodu a pak opět vlevo ( pozor na značku!) lesní pěšinou přes potok a opět na cestu ( zkrátili jste si její oblouk). Brzy z ní opět odbočíte, tentokrát vpravo ovocným sadem. Za ním opět na známou cestu a po ní vpravo loukou dolů do Skalice ( vlevo je vidět zdejší kaplička a u ní bývalá hájovna na návrší), kolem požární nádrže a vpravo k hostinci, obchodu (zde textační místo). Do Litoměřic je to odtud 4 km po Č 40.

Z Litoměřic přes Dlouhý vrch na Varhošť

Litoměřice, horní ČSD (Č 40, Z 55, ŽI 56)- Žitenice 3 km (+25 m )- Pohořany, 4,5 km (+85 m )- Křížová hora 6 km (+280 m )- Dlouhý vrch 8,5 km (-90 m, Z 47 )- Lbín, okraj 10,5 km ( Č 40 )- Homolka 11 km ( Č 40 )- sedlo Průhon 12,5 km (+ 60 m, ŽI 52 - vede na vrchol Varhoště, + 80 m ).
Namáhavá cesta s převahou stoupání, výstup na Křížovou horu značně nepřehledný. Vede střídavě poli, lesy a loukami, občas výhledy.
Od horního nádraží v Litoměřicích půjdete vlevo ulicí vroubenou stromy na úpatí vrchu Mostka (schody vedou k výletní resturaci) a zde odbočíte těsně před parkem vpravo a u posledních domů vlevo mírně vzhůru polní cestou kolem Mostky do Žitenic . S vyjímkou krátké odbočky kolem kostela a bývalého zámku v obci stále silnici, a to až do blízkých Pohořan. Na jejich začátku se silnice větví; dáte se tou horní (kolem smíšeného zboží, kousek za ním je i hostinec, IV. Sk., zav. Út) a stoupáte až na konec vsi, kde odbočíte luční cestou vlevo ke Křížové hoře.
Výstup je značně namáhavý, značka se ztrácí v křoviscích a maliní- držte se proto spíše levé části stráně a stoupejte stále strmě vzhůru na skalnatý hřeben s občasnými výhledy. Vrcholová pěšina vás dále povede lesem (na mýtině výhled ) pohodlně až k rozcestí na Dlouhém vrchu.Zde se dáte vlevo (spolu se Z 47 ) a na okraji lesa (výhled na záp. Část Č. středohoří) opět vpravo podél něho až na Luční cestu; po ní vlevo na konec Lbína a silničkou vzhůru (spolu s Č 40) k tabulím na hranici okresů LT a UL. Zde odbočíte polní cestou a dojdete na silnici a k rozcestí pod Varhoštěm v sedla Průhon,kde značka končí. Na vrchol Varhoště (639 m, rozhledna) vede ŽI 52.

Z Litoměřic přes Hlinnou a svahy Varhoště do Sebuzína

Litoměřice, horní nádraží (Č 40, M 54, ŽI 56 )- Pokratice 1 km (Č 40) - Miřejovice 2,5 km (+80 m) - Hlinná 5 km (+11é m, ŽI 53) - nad Krkavčí skálou, I. rozc. 8 km (+90 m, ŽI 52) - nad Krkavčí skálou, II. Rozc, 8,5 km (ŽI 52)- Sebuzín 11,5 km (-345 m, M 50, 51).
Z počátku výhledová trasa otevřeným terénem,ve druhé části sestup lesem do údolí Labe.
Od rozcestí u hor. Nádraží v Litoměřicích zprvu zástavbou do Pokratic, odtud vlevo polní cestou často mezi sady na silnici v Miřejovicích. Převažujícím stoupáním sledujete stále silnici až do Hlinné (vpravo vrch Hradiště). Odtud humny pod jz. svahy Holého vrchu malebným výhledovým úsekem. Přetnete znovu silnici a značka vás zavede k okraji rekreační vsi Kundratic. Odtud se stáčíte vlevo pohodlnou cestou a pozvolna vás obklopuje les. Mírným, táhlým stoupáním dojdete až k oběma rozcestím nad Krkavčí skálou. Na 2. rozcestí se dáte doleva a sestupujete zprvu širokou, točitou, svážnou cestou, pak se vinoucí, stále klesající stezkou do údolí na okraji Sebuzína. Po 1. km pochodu širší cestou s houstnoucí zástavbou dojdete až k rozcestí znač. Cest u zastávky ČSAD při silnici Ústí n. L. - Litoměřice.

Z Libochovan mezi Kalvárií a Strážiště

Libochovany, ČSD- roz. Poblíž lesní kaple 1,5 km (+80 m, Z 57).
Zbytek původní žlutě značené cesty z Varhoště ke Kalvárii, přerušené otevřením lomu nad Libochovany.
Od zastávky ČSD v Libochovanech půjdete polní cestou ke hřbitovu a zde odbočíte vpravo a stoupáte otevřeným terénem k lesíku. Vpravo nad vámi ční tzv. Ďáblova skála, výběžek hrádeckého masivu. Značka končí na rozcestí se zelenou na kraji velké louky; vlevo poblíž lesní kaple sv. Marie, vpravo se jde na vyhlídkovou Kalvárii.

Na Kalvárii a ke Kamýku

Velké Žernoseky, ČSAD (M 51)- Kalvárie, odb. na vyhl. 2 km (+90 m)- rozcestí 2,5 km (ŽI 58)- Kamýkˇ, ČSAD 4,5 km (+ 60 m, M 51).
Jedna z nejmalebnějších cest v Českém středohoří; spojuje dva výhledové body- Kalvárii nad Labem a zříceninu hradu Kamýk. Většinou je trasa pohodlná, s vyjímkou výstupu na Kalvárii bez větších výškových rozdílů.
Od zastávky ČSAD (u kostela) ve Velkých Žernosekách půjdete spolu s M 52 kolem hostince (IV. Sk., zav. Út) ke kostelu, vlevo pod viadukt a podél toku Labe, rovnoběžně s žel. tratí (před vámi ční vrch Kalvárie, vpravo na stráních vinohrady) k dalšímu viaduktu. Opět podjedete trať a ještě před rekr. Chatou odbočíte vlevo serpentinovou pěšinkou vzhůru strání na louku a zde od směrovky vlevo na vyhlídku Kalvárie (237 m), nebo také Tři kříže (podle tří dřevěných křížů na vrcholu)- výhled do údolí Labe, zleva Velké Žernoseky a vrch Radobýl, Lovosice, Hazmburk, před vámi dvojvrchol Lovoše a vpravo v dáli Milešovka a těsně vedle vás Hrádek.
Po návratu ke značce pokračujete vlevo lesíkem na širokou lesní cestu (v opačném vede rovněž na louku pod Kalvárií), pod ní vpravo na rozcestí, odkud sbíhá vlevo ŽI 58 do Libocchovan (ČSD, ČSAD) a vpravo pokračuje zelená vrstevnicově okrajem louky (výhled) a pak lesem kolem kaple sv. Marie (výhled zakryt vzrostlými stromy), sev. úpatím zalesněného vrchu Strážiště (362 m). To už se před vámi objeví zřícenina hradu Kamýk. Sejdete polní cestou k silnici (Žernoseky - Libochovany) a za ní mírně stoupáte místní silničkou ke vsi Kamýk.Na jejím okraji uhnete vlevo mezi domy, čímž si zkrátíte oblouk silnice. Ve vsi dojdete k hostinci (IV. Sk., zav. út), kde zelená značka končí. Navazuje na ni M 51 ke zřícenině hradu Kamýk (vlevo za hostinec).

Z Ústí nad Labem do Litoměřic

Ústí n. L. - Střekov, ČD (ŽI 41) - Střekov, hrad, 1,5 km (+ 100 m, ŽI 31, Z 48)- Nová Ves 3,5 km ( + 155 m, Z 48) - rozc.pod Vys. Ostrým 4,5 km (Ž 141) - odb. na Vys. Ostrý 5 km ( +85 m Z 48, k vrcholu + 100 m) - ( Sedlo, lesní závod 5,5 km (ŽI 41, Z 49) -Němčí 8,5 km (+ 115 m, M 50 Z 49) - rozc. nad Čeřeništěm 10 km ( M 50, ŽI 52) - Čeřeniště 10,5 km (- 95 m) - Homolka 12 km ( M 54) - rozc. nad Lbínem 12,5 km ( M 54) - Lbín 13 km ( - 50 m) - srubový tábor Lbín 14 km ( Z 47) - Skalice 15,5 km ( Z 47, ŽI 53)- Pokratice, MHD 17,5 km( - 120 m, Z 55) - Litoměřice, horní nádr. 19 km ( M 54, Z 55, ŽI 56).
Jakási hřebenovka Litoměřického středohoří spojující dvě největší střediska této oblasti.Až do Němčí převažuje stoupání, většinou pěknými lesy, v druhé části cesta většinou mírně klesá, prochází menšími sídly s loukami s výhledy. Hlubokým zážitkem je návštěva hrdu Střekov s výhledem na Labe v začátku trasy.
Od stanice ČD Ústí nad Labem - Střekov vystoupíte po lávce klenoucí se nad kolejemi a hned za ní uhnete vpravo. Od restaurace Pod hradem ( IV.sk., zav. v út) budete stoupat parkem, nejlépe po schodech, potom spirálovitou asfaltovou cestou až k parkovišti pod hradem Střekovem ( prohkídka, restaurace, vinárna - zav. po) - z ostrohu krásný výhled do údolí Labe 100 m pod vámi.
Značka pokračuje přímo proti vstupní bráně hradu do parkoviště úzkou pěšinkou mezi stromy na mírně stoupající lesní cestu, po ní vpravo a pak serpentinami, později prudce vzhůru mezi lesem a pak loukou do Nové Vsi. Zde vpravo po mírně stoupající silničce úbočím vrchu Vysoký Ostrý ( 587 m, výstup možný z opačné strany od Z 48) na samotu Sedlo ( 490 m) a za býv. Hájovnou ( dnes lesnický úsek) u tabule " Konec obce" vpravo vzhůru po cestě vyztužené betonovými pláty na Trpasličí kameny ( 659 m, bez výhledu) a dále vrstevnicovou cestou na okraj osady Němčí.
Pokračujete rovně a vlevo podél okraje lesa na širokou lesní cestu ( ne tedy kolem božích muk uprostřed louky) a po ní klesáte až do Čeřeniště.Zde krátce po silničce vlevo, v zatáčce ji však opustíte a stoupáte vpravo k návrší Homolka ( chaty), pak vlevo k silnici ( hranice okresů UL a LT) a po ní vpravo dolů do Lbína.Už na jeho okraji však odbočíte vlevo loukou klesu a klesáte kolem srubového tábora ( je skryt za stromy), krátce po překročení Pokratického ptoka, k lokalitě Poustevna na okraji Skalice. Za kapličkou ( na návrší, u ní býv. hájovna přeměněná v zajímavé rekr. Stavení přimknuté ke skále) odbočíte ze silničky vpravo mezi domy na malou náves ( smíšené zboží, hostinec IV. Sk., zav. po) a za ní opět vpravo mezi domy a dolů za sadem ( vlevo Bílé stráně, 354 m) k Pokratickému potoku, podél něho pak až do Pokratic a Litoměřic a vlevo Teplickou ulicí k hornímu nádraží.

Nová Ves, Vysoký Ostrý, Brná, Střekov

Abychom si ušetřili část stoupání,vyjedeme autobusem na Novosedlické náměstí ve Střekově a odtud jdeme rovně Novoveskou silnicí,jež potom dělá velký oblouk doleva.V místech další autobusové zastávky odbočuje vpravo přímější cesta pro pěší. Nejkratší je však pěšina Partzyánským údolím.Je však příliš strmá a hodí se spíše pro sestup.
Cestou k Nové Vsi se často zastavíme a ohlédneme.Pohledy k Ústí ,do údolí a po kopcích jsou pěkné a vábivé.Ač Nová Ves leží ve výši 400 m.n.m. v sedle vrchů o 100 m vyšších,má úrodná pole a ovocné sady,neboť rozpadem (zvětráním) sopečných hornin vznikla sopečná půda.
Z Nové Vsi můžeme dál po silnici,jež se zatáčí vlevo a poskytuje krásnou vyhlídku k Labi,nebo hned na konci Nové Vsi odbočíme vlevo a zkratkou přijdeme zase k silnici.Přejdeme ji a zamíříme přímo na vrchol krásného,až vyzývavého kužele,na Vysoký Ostrý.Z Nové Vsi nás tam zavedou značky zelená a červená.Po celý vegetační rok tu kvetou zajímavé i vzácné rostliny,od lýkovce v časném jaru po ocún jako poslední na podzim.
Úbočí Vysokého Ostrého je ze sopečného tufu,ale na vrcholu vyniká tefrit silně magnetický.Ze vzdálenosti 6 metrů se vychýlí magnetka vždy severním pólem přímo ke skále,neboť v tefritu je obsažen magnetovec.
Vznik Vysokého Ostrého se vysvětlíme takto:Spodními vrstvami a tufem pronikla tefritová láva,jež se na povrchu rozlila a tuf přikryla (příkrov).Po utuhnutí se podobalo tefritové těleso velikému nýtu.Vodou,mrazem a horkem povrch větral,rozpadal se, až celá hlava obrovského nýtu zmizela a zůstal jen peň až po naši dobu.Vzdoruje erozi i denudaci a dává kopci rázovitý tvar.Z jeho skalnatého vrcholu je úchvatná vyhlídka,proto je nejvíce navštěvovaným kopcem v okolí Ústí a je nazýván hrdým jménem "Polabský Rigi".
Zde se nám otevírá pohled na celé České Středohoří,na sta jeho kup,kuželůa hřbetů.Zahlédneme i Říp,Bezdězy,Ještěd,Studenec a vrch Růžovský,Děčínský Sněžník a dlouhou hradbu Krušných hor.V hlubokém údolí sedmkráít zahlédneme hladinu Labe,jeví se nám jako horská jezírka.Celé Ústí vidíme jako na dlani.
Sestoupíme bukovým lesem na druhou stranu na druhou stranu.Cesta je označena červenou a zelenou značkou.Na rozcestí ke Kojeticům se dáme vpravo a téměř po rovině přijdeme k osadě Sedlo s myslivnou.Sem směřují lesní cesty a stezky ze všech stran.Až sem se dá vyjet autem přes Kojetice i přes Novou Ves.Druhou stezkou vpravo na západ,tedy ještě před Sedlem,vstoupíme do lesa.
Tato "Zlatá stezka"nás vede po jižním svahu dlouhé horské ostruhy Lichy (Lechenberg) nad Brnou.Místa kamenných sutí se tu střídají s porosty křoví a suchomilných květin: rozchodníků,mařinky,kavylu,sleziníku,omanu,koniklece,třemdavy,bělozářky,zlatobýlu,tařice.brčálu,stále živého lomikamenu a kyvoru lékařského.Mají buď kožité nebo ojíněné listy,dlouhé kořeny,málo listových průduchů-pichů apod.a tak přetrvávají letní sucha.Některé patří ke stepní pontické flóře.Dostaly se k nám při změnách podnebí v dobách meziledových (za interglaciálů) stěhováním od Černého moře (Pontického).Zdomácněly tu a přetrvaly i chladné období na slunných stráních.Rozkvétají brzy na jaře než půda vyprahne.
Také fauna (živočišstvo) je tady bohatší.Přebíhá tu velké stádo muflonů,byli sem převezeni.Dobře se jim tu daří,takže lesníci chytají statné kusy a zasílají je do jiných krajin, i do ciziny,aby tam založili nová stáda.Ve výši jistě spatříme plachtit dravce,ve stráni mají své úkryty lišky i jezevci.Na kilometr i dále je slyšet pronikavý zvuk křísa (cikáda) a za teplých nocí klokotá slavík.Zde na slunci žije i vzácný brouk sisyfos.Dovedně vytvořenou velkou kuličku jeden vytrvale tlačí a druhý táhne přes všecky překážky, až najde vhodné místo, a když se nelítostným bojem zbaví pomocníka soupeře,pustí se do kuličky a hoduje bez ustání.Tady žije i vzácný brouk nosorožík.
Mírně sestupujeme, cesta je pohodlná a poskytuje volný výhled na širokou a klidnou hladinu Labe a do kotliny brnské na termální lázně a do obrovského amfiteátru divoké přírody nad Vaňovem. Do údolí tu hledí 20 metrů vysoký obr- Samotář,monchiquitový obnažený peň, který pro svou pevnost odolal bořivým vlivům vody, větru, slunce a mrazu. Podle mínění dr. Hibsche je mezi Brnou a Malým Březnem nejvíce "průchodů" sopouchů (sopečných kanálů),kterými vystoupilo sopečné magma nejrozmanitějšího složení. Soudí, že právě zde bylo ohnisko sopečné činnosti, jež navršila celé České středohoří.A právě zde došlo potom k největším změnám erozivní činností Labe.
Horní cestou v Brné kolem osamělých vil pod lesem přijdeme pod hrad Střekov.Cesta není namáhavá, trvá asi tři hodiny a je velmi poutavá a v těsné blízkosti města.

Rýdeč, Babina, Čeřeniště, Varhošť, Sebuzín

V autobusu se vyhledáme místo u levého okna a jedeme přes Střekov vzhůru na Kojetice, Malečov, Pohoří, potom do kotlin u Tašova a Rýdeče.
Z Rýdeče je otevřený pohled na Pannu, Kalich a Sedlo. Krajina je skloněna k jihu a ze všech ostatních stran je chráněna poměrně vysokými kopci. Všude je plno ovocných stromů. Název vznikl z osobního jména Rýdek (Rýdkův) a osada je jmenována prvně r. 1407 jako část panství Liběšice, později patřila k panství Ploskovice.
Vrátíme se zpět po silnici za ves, potom u samoty zahneme vlevo kolem Rýdečského vrchu a po pěšině mezi Babinským vrchem (629 m) vpravo a Špičákem, zvaným též Děčínská vyhlídka (668 m),vlevo.Křídové slíny byly tu vyzdviženy vystupujícím magmatem nejvýše v Českém středohoří, a to až 560 m.n. m. Z vrcholu vysunutého masivu Babiny na východní okraj je široký rozhled.Zamíříme k osadě Baniny. Na lukách kolem Babiny roste několik druhů vstavačů, bývají proto označovány jako " orchidejové louky". Masiv Babiny tvoří rozvodí mezi potoky: Rytina - západ, Velkobřezenský - sever, Pokratický - jih, Luční - východ.
V Čeřeništi se zatočíme vlevo kolem Martinovy stěny (610 m ), její kolmé skály už zdaleka vábí turisty. Za ní vidíme pěkný vyhlídkový kužel s rozhlednou, 640 m vysoký Varhošť, také zvaný Kupa. Upravenou stezkou žlutě a červeně značkovanou se bez námahy dostaneme na vrchol. Vyhlídka odtud patří k nejlepším, a to jak po Českém středohoří, tak hluboko do Polabské roviny.Labe se nám odtud objeví devětkrát, na severu jako horská jezera. Z Milešovky je za jasného počasí mnohem dále vidět, ale nižší kopce jsou zkresleny a mnohé zanikají. Z Varhoště je vyhlídka malebnější, vystupují tu před očima formy kopců bohatěji, jasněji a ve větším počtu, i ty nižší.
Z vrcholu zamíříme lesní stezičkou na západ, zprvu nás vede žlutá značka. Podle ní bychom přišli na holé Krkavčí kameny divoce rozbrázděné a dál údolím potoka Tlučné do Sebuzína. Avšak můžeme odbočit podle značky zelené. Četnými ibklikami vystupuje na vrchol Mache, odkud shlížíme do hlubokého údolí k Labi do příčných údolí Tlučné na jihu a Rytiny na severu. Do údolí k Labi sestoupíme ostrými serpentinami.
Projdeme stanovým pionýrským táborem, můžeme navštívit a prohlédnout si mičurinské skleníky: usadily se na okraji půvabného údolí při potoku Rytina, který sem přitéká od Čeřeniště. K autobusu máme blízko, zastavuje na severním okraji Sebuzína, kdežto na dráhu bychom museli projít celou vsí.Pod nádražím je i přívoz do Zálezel.Na Sebuzín, stupňovitě položený v ohybu Labe, je pěkný pohled přes řeku. Na nízko položených pozemcích u Labe se pěstují ve velkém jahody a všude kolem je mnoho ovoce, zvláště třešní. Nad Sebuzínem se zdvíhá krásně modelovaný zalesněný kužel Deblík (458 m), na okraji vybíhají z něho kužele menší, takže je zván " devítihlavým". Ale nezůstane, neboť od jihu jej zmenšují dva velké dva velké čedičové lomy.Jako v pohádce: člověk - hrdina ničí hlavy saně, která z podzemí zdvihla kdysi svých devět hlav, soptících oheň a lávu.

Rýdeč, Dlouhý vrch, Litoměřice

Autobusem přes Střekov a Malečov,vystoupíme v Rýdeči nebo již před Rýdečí na zastávce Ovčárna. Rýdeč je od západu a od severu chráněna vysokými kopci,otevřena však na jih a na východ.Obejdeme Rýdečský kopec ze západu pěšinou,při druhém ohybu odbočíme vpravo.Jsme na "Prelátské cestě".Odtud jsou pěkné výhledy do kotliny na východ.Při cestě vyniká příkrá skála.Zdola má podobu hlavy panského drába,jakoby z lesa pozoroval a číhal na robotníky,proto ji nazvaly Amtman (pan vrchní).Pěknou ,zeleně značkovanou cestou postupujeme k jihu,překračujeme hřeben Dlouhého vrchu a dostaneme se až k samotě Nový Dvůr.
Od Nového Dvora volíme jeden ze dvou směrů.
1.Cestou k jihu po zelené značce stále sestupujeme,až při východu z lesa se zastavíme u myslivny Poustevna,oblíbeného místa nedělních vycházek z Litoměřic a východiska do hor.Proto tu vyrostly chaty a vilky.Vskutku tady bývala poustevna s kaplí,zrušil ji Josef II.,ale biskup Ferdinand Kindermann kapli obnovil.Místo si zvlášť oblíbil,proto je dal nově a daleko lépe upravit.Zde vystupují na povrch druhohorní pískovce( turon a emšer).Rychle větrají.
Obě obce ve směru na Litoměřice,Skalice a Pokratice,vězí v ovocných sadech.Pokratice jsou již stavebně spojeny s Litoměřicemi.Opuková "Bílá stráň" u Skalice je chráněná jako botanická rezervace,kde roste vzácná orchidea toříč muchonosný,dále pcháč panonský,len žlutý a jiné suchozemské rostliny.Z návrší Mostka ( 272 m),zvláště z rozhledny, je pěkný pohled na město i do širšího okolí.Odtud je již blízko na horní nádraží v Litoměřicích.Můžeme použít vlaku přes Lovosice do Ústí. Název Pokratice vznikl od osobního jména Pokrata, tedy ves lidí Pokratových.
2.Druhý směr od Nového Dvora ukazuje modrá značka, která vede vlevo po hřebenu Dlouhého vrchu na Panenský kámen ( 622 m) a dále na jižní zakončení horského pásma, horu Křížovou ( 584 m) a Krkavčí kameny.Zahledíme se odtud do širé roviny k jihu.Sestoupíme buď přímo přes Pohořany stále po modré značce a přes Žitenice do Litoměřic přímo,nebo s Křížové hory po značkované cestě hned na východ kolem vrchu Liščína ( 433 m).Na jeho severním úpatí leží osada Myštice.Počátkem 17. stol. Zde otevřeli důl a hledali pro majitele ploskovického panství zlato.Z vrcholu je pěkný pohled do kotliny plné ovocných stromů orámované malebnými kopci: Sedlo,Kalich,Panna,Trojhora,Dlouhý vrch.
Zahneme přes Pohořany do Žitenic,známé obce s meruňkovými sady,ktrá bbývá označována jako nejteplejší místo v Čechách.Asi ze 3000 vzrostlých stromů sklízejí průměrně šest vagónů meruněk,ale mají tu i broskve,mandloně a náročné druhy jablek a jiného ovoce.Poprvé je jmenována v zakládací listině litoměřické kapituly r. 1057.Potom od r.1088 patřila kolegiálnímu chrámu na Vyšehradě a tak žitenické vinné sklepy tohoto proboštství.V pozoruhodném žitenickém kostele při vchodu do sakristie jsou dvě vzácné románské plastiky evangelistů,třetí je v litoměřickém muzeu jako ukázka nejstaršího sochařského umění z počátku 13.stol.U kostela vyniká zámek postavený na místě staré tvrze r.1699 a po vyhoření r.1806 upravený do dnešní podoby.V době manufaktur na konci 18.stol.zřídil v Žitenicích biskup Ferdinand Kindermann "industriální" školu.Vedle náboženství a trivia se v ní mládež učila příst,šít,plést,paličkovat,pracovala v zemědělství,pěstovala ovocné stromy,konalai pěstitelské pokusy.Bývalá kaple vysoko nad vsí byla přestavěna na vyhlídkový gloriet zvaný Loreta.
Cestou k Litoměřicům spatříme vpravo u Žitenic nevysoký vrch Sovici,na němž jako hradní ruina vystupuje čedičová skála zvaná "Kočičí hrad".Na horní nádraží bychom se také dostali přes vyhlídkový kopec Mostku.